Cestopis z Kréty 2013

Galerie

 Řecko, jako takové, je pohodovou zemí, vynecháme-li špatnou ekonomickou situaci, stávky a bouřlivé protesty, které tuto nádhernou zemi několik let sužují. Stávkám, týkajících se především pevninské oblasti, se dá předejít, cestujete-li na některý z ostrovů. Tento rok jsem si vybral, pro svojí již v pořadí čtvrtou návštěvu Řecka, ostrov Krétu.

Kréta

 je pátým největším ostrovem ve Středozemním moři a největším Řeckým. Má bohatou historii. Od třetího tisíciletí př.n.l. byla jedním z center mínojské civilizace, jejíž pozůstatky jsou patrné dodnes. Kolem roku 1470 př.n.l. tato civilizace zaniká. Říká se, že za to může výbuch sopky na nedalekém Santoriny (Některé odvážnější prameny hovoří, že Santoriny bylo bájnou Atlantidou).
 Z Prahy se létá na obě krétská letiště - Iraklion a Chania. Já si pro několika denní pobyt vybral východní část ostrova, která není tak rušná, a tak jsme přistáli na letišti v Chanii. Cesta do městečka Kissamos trvala autobusem necelé dvě hodinky. Ubytováni jsme byli v klidné části na východní straně města přímo u pláže. Hotel byl čistý a nabízel i plnou penzi. Jíst v Řecku na jednom místě, a k tomu v hotelu, je prostě hříchem. Místní kuchyně je vynikající a bez nadsázky se dá říct, že se dobře najíte na každém rohu.
 

Kissamos

 nebo také známé jako Kastelli Kissamou je ospalé turistické městečko. V centru najdete například archeologické muzeum,  kostel Agios Spiridonas (sv. Spiridion) , kde jsem byl svědkem krásné bohoslužby a dále plno hospůdek a taveren, kde můžete příjemně strávit nejeden večer. Můžete se také toulat několika křivolakými ulicemi a pozorovat místní cvrkot.  Tato ulice  se po setmění pro auta zavírá a vzniklá pěší zóna slouží pro restaurace jako předzahrádky, na kterých je za vlahého večera a noci příjemné posezení. Plno dalších restaurací naleznete v této části města - jedná se o promenádu u pobřeží. Výhled na zapadající slunce, se sklenkou bílého, má také něco do sebe.

Elafonisi - růžová pláž

 Po poslední zkušenosti z řeckého Thassosu, kde kvůli malému výkonu mopedu, při cestě do hornatého vnitrozemí, za mnou spolucestující odmítal běžet, padla tedy volba na auto. V půjčovně, kousek od hotelu, byl k mání pouze značně unavený Fiat Uno 1,2. I tak byl lepší než moped. Naše první cesta vedla vnitrozemím, které je suché a vyprahlé, ale i přes to překrásné a malebné, do jižní části ostrova. Autíčko se statečně drápalo do kopců a prudkých zatáček, kde trpělo a skřípalo a za horizontem spolu s námi jakoby ožívalo při pohledu na nová panoramata. Silnice nejsou moc dobře značené, ale s pomocí mapy (kterou dostanete s autem), určitě nebudete bloudit. Cestou se můžete zastavit v jeskyni sv. Sofie, která stojí za vidění a nachází se kousek za tunelem zde. Vylezete-li několik desítek schodů, naleznete vstup do jeskyně, který je volný, respektive do kasičky vhodíte kolik chcete. U vstupu dostanete nějaké letáky a příjemná slečna zodpoví vaše dotazy. 

 Od jeskyně trvá cesta autem k pobřeží necelou půlhodinku. U pláže je obrovské parkoviště a plno aut. Nemá cenu říkat, že pláž byla v obležení turistů. Lehátka jsou za poplatek. Doporučuji přebrodit se přes mělčinu (asi 20 metrů) přímo na ostrůvek Elafonissos, kde je méně návštěvníků, žádné stánky a lehátka, ale o to větší pohoda při koupání. V době naší návštěvy bylo hodně větrné počasí, takže batoh i přinesené pivo se muselo zakopat do písku aby neulétlo. Cestu zpět jsme pojali vyhlídkově kolem pobřeží. Je to sice delší, krkolomější, ale výhledy z prudkých srázů na moře a vesničky přilepené na skalách jako vlaštovčí hnízda, za tu námahu stojí.

Polyrrinia

 Je starobylá vesnička v kopcích, uprostřed olivových hájů, kousek nad Kissamos. Z města sem vede pěkná a dobře značená silnice. Párek turistů z hotelu chtěl podniknout cestu na kole, ale v letních měsících, za tropických teplot, je to bláhový výlet. V Pollyrrinii najdete nejstarší olivovník v Řecku (tak jako na každém ostrově), upravenou náves z peněz EU, řecký akvadukt, benátské oblouky a informační centrum, které má otevřeno asi hodinu denně. Stezka po malebném okolí vísky je dobře značená...

Chania
 leží na severozápadě ostrova a do roku 1972 bylo hlavním městem Kréty. Počet obyvatel je kolem 55.000. Z Kissamos vede do Chanie pěkná, dvouproudá silnice. Takže cesta se dá zvládnout autem za necelou půlhodinku. Doprava ve městě mi přišla chaotičtější něž v Asii. Hustý provoz, předjížděni zprava, chodci nerespektující absolutně nic a titěrné značky na pohodě řidiče moc nepřidají. Nakonec jsme našli parkoviště pro našeho fiátka v centru u fotbalového stadionu. Jeho světelné rampy jsou viditelné z každého místa ve městě. Nejkrásnější na Chanii je jeho přístav. Po dlouhém molu můžete dojít až k benátskému majáku. V přístavu naleznete mešitu (prý první tureckou stavbu na Krétě), námořní muzeum, nespočet hospod a restaurací a plno koňských povozů pro turisty. Kolem přístavu jsou křivolaké uličky. Stará zástavba má svého ducha. Každý domek je trochu jiný. V uličkách mají místní před domky sezení, kde se shlukují ženy a povídají. Muži se scházejí v místních kavárnách a hospodách a dělají to samé... Přístav je nejkrásnější po západu slunce, kdy ulice nejsou tak vyhřáté a domy jsou nasvícené.

 Z Řecka jsem poznal již několik ostrovů a s klidným srdcem můžu prohlásit, že s výběrem jakékoliv destinace neuděláte chybu. Lidé jsou pohodoví, jídlo chutné a při cestách po památkách budete objevovat vždy něco nového.

Galerie

Novinky

07.11.2017 10:43
 Je to už nějaký ten pátek, co jsem přidal článek o mojich cestách. Nyní se snažím dohnat...

Kontakt

Carl von Stodulky carlvonstodulky@gmail.com