Francie, Paříž 2015

   Bon soir mademoiselle Paris. Doslova a do písmene. Transavia s námi dosedla na pařížské letiště Orly-sud v devět večer. Nejsem si zcela jist, čím mě posádka nízkonákladových aerolinek utkvěla v paměti. Asi to byla pohoda a opravdové úsměvy, které na palubě letušky rozdávaly. Můj dojem nebyl ojedinělý. Spolucestující se vyjadřovali stejně.
 Cestu do hotelu jsem plánoval horem dolem, ale  stejně jsem se obával, že nestihneme metro. Podle googlu nám mělo poslední ujet před nosem (poslední metro vyjíždí o půlnoci). Nestalo se tak. Z letiště jezdí zhruba každých 20 minut přímá linka Orly-busu do centra na zastávku metra Denfert-Rocherau. Cesta trvá přibližně 45 minut a jednosměrný lístek v automatu na letišti stál 7,70 Eur. Odtud jsme se vydali metrem do hotelu Les Chansonniers, který se nacházel nedaleko Montmartru u zastávky Menilmontant, kam jsme dorazili lehce po půlnoci. Hotel to byl čistý, pokoje sice malé, ale to je v Paříži, pokud chcete bydlet levněji, standardem. 
 Brzy ráno jsem vstal a vyrazil pro snídani. Před hotelem, kde večer byla prázdná ulice, se jakoby mávnutím kouzelného proutku rozprostřelo tržiště. Stánkaři připravovali své zboží. Vesměs to bylo ovoce, zelenina, sýry, uzeniny, ale i sladkosti v podobě croissantů, šneků a jiných všemožných dobrot. Stánky hrály všemi barvami. Já se mezi nimi procházel, užíval atmošky a jen tak tak se držel, abych nenakoupil plno zbytečností úplně nevhodných ke snídani.
 Po vydatné snídani jsme se vydali do města. V automatu u vchodu do metra jsme nakoupili 10 lístků, které vycházely o pár centů levněji. Našim prvním cílem byla Eiffelovka. Vystoupili jsme na stanici Bir-Hakeim, která je u stejnojmenného mostu přes Seinu. K Eiffelově věži je to od zastávky kousek. Lístky na věž jsem chtěl koupit dopředu. Ale i tři měsíce před návštěvou města byly tyto vstupenky beznadějně vyprodané. Proto jsme se připravili na dlouhé fronty. Ráno, zhruba před osmou hodinou, jsme dorazili na místo. Před námi bylo ve frontě cca dvacet lidí. Mysleli jsme, že otevírají v osm. Leč jsme zapomněli, že od podzimu je otevírací doba posunuta na 9:30. Mrznout pod věží, skoro hodinu a půl, bylo zážitkem. Ráno bylo chladné a od řeky foukal studený vítr. Za vstupné si vezmou 17 Eur. Nahoře jsme tedy byli mezi prvními. Výhled ze všech podlaží byl nádherný a stál za trochu toho nepohodlí. 
 Při procházce od Eiffelovy věže k Vítěznému oblouku se naštěstí počasí umoudřilo a občas na nás vykouklo i sluníčko. Dopoledne byl oblouk v obležení turistů. Fronta na lístky postupovala rychle, vstup stál 9,50 Eur. U vstupu se chvilku čekalo. Uvnitř si prohlédnete jeho historii, výstavu uniforem a hlavně se budete kochat výhledem na Champs-Élysées. Fascinoval mě chaos na kruhovém objezdu pod obloukem. Jakoby Francouzi neměli žádná pravidla silničního provozu. 
 Ze zastávky Charles de Gaulle Étoile, u Vítězného oblouku, jsme si to nasměrovali metrem do nové čtvrti - La Défense. Bohužel jsme vlezli do špatného vlaku, který sice stavěl na požadované zastávce, ale měl jiný výstup a jiný tarif jízdenek (příměstský vlak). U výstupu čekali revizoři. Turniket nás nechtěl pustit ven a tak jsme byli chyceni. Narozdíl od dalšího chyceného hříšníka, jsme se s ním nehádali a v klidu a pohodě jsme uznali naši chybu. Revizor ocenil slušné chování a místo pokuty pro dva, nám napařil pokutu pro jednoho. Vzal si 20 Eur a s úsměvem, i když  na naší straně trochu kyselým, nás propustil.
 La Défense je nová, moderní a oproti staré Paříži nudná. Možná že to bylo přeháňkou, pokutou nebo únavou, ale nová čtvrť se mi nelíbila. Prošli jsme si okolí a tentokrát už správným metrem vyrazili zpět do centra.
 U zastávky metra Stalingrad se nachází kanál Saint-Martin z devatenáctého století. Původně sloužil Pařížanům jako zdroj pitné vody a zároveň i pro dopravu zboží do centra města. Kanál překonává pomocí několika plavebních komor výškový rozdíl 25 metrů. Je přes něj několik mostů i pěších lávek. Sám o sobě je nádherným technickým dílem. Procházkou kolem něj nic nepokazíte a výhled z okolních restaurací na otočné mosty či výletní lodě plující v kanálu má své kouzlo.
 Třetí den v Paříži jsme se probudili opět do zamračeného dne. Na plánu jsem měl návštěvu Louvru, takže to tolik nevadilo. Metrem jsme se pohodlně dostali na zastávku Palais Royal - Musée du Louvre, odkud je to do muzea a k pověstné pyramidě s hlavním vstupem, kousek. V diskuzích jsem četl, že fronty jsou zde dlouhé. Brzy po otevírací hodině to nebylo nijak drastické. Ikdyž půl hodiny se někomu může zdát hodně. Nejsem sice znalec umění, ale návštěvu muzea bych doporučil každému. Prohlédnete si notoricky známá díla, která prostě k Paříži patří. Jen před Monou Lisou si užijete tlačenice a podíváte se na ni z pětimetrové vzdálenosti. 
 Odpoledne jsme se vypravili kolem Seiny, přes most pont Neuf, ke katedrále Notre-Dame. Prohlídka katedrály je zdarma. Pokud se chcete projít po ochozech a kochat se výhledem, platí se vstupné.  Po prohlídce jsme si to zamířili k centru Pompidou, které je samo o sobě jednou z dominant Paříže, a jsou na něj rozporuplné názory. V budově se nachází muzeum moderního umění a knihovna. Za zmínku stojí, že na návrhu budovy se podílel mimo jiné i Jan Kaplický.
 Sobotní večer jsme věnovali procházce k nádherně nasvícené Eiffelově věži, a cestou zpět jsme se toulali po Montmartru a sosali atmošku. Ulice byly plné lidí. Stejně tak všemožné restaurace, bary a kluby.
 Neděle byla dnem odletu. Let byl naplánován až na pozdní odpoledne, proto jsme se vydali, tentokráte za světla, opět na Montmartr. Metrem jsme se svezli na stanici Anvers, u které se nachází basilika Sacré-Coeur.  K ní můžete vystoupat po schodech, nebo se ten kousek svézt lanovkou. U dolní části schodiště se pohybují prodejci cetek. Většinou se jedná o nelegální africké přistěhovalce. Nikde s nimi nebyl problém a vždy se chovali slušně. Zde jsme ovšem narazili na vola, který se nedal odbít a po slovní potyčce málem došlo i k fyzické. Naštěstí byl ostatními prodejci odtažen. Rozruch, který se snažil vyvolat, nebyl pro ně žádoucí. Policistů bylo kolem za chvíli hodně, a všichni prodejci zmizeli.
 Baziliku si můžete prohlédnout uvnitř zdarma. Pokud se budete chtít projít po ochozech a střechách, platí se 6 Eur. Ta vyhlídka za to stojí. Montmartr z výšky je úchvatný. Úzké a křivolaké uličky vás očarují. 
 Po prohlídce jsme se vydali, jíž zmíněnými uličkami Montmartru k Moulin Rouge. Doporučuji nejít přímou cestou. Bloudit touto čtvrtí je kouzelné. Můžete narazit na krásná a klidná zákoutí, nebo třeba na zeď zamilovaných, která se nachází zde a je cílem mnoha turistů. Cestou se určitě zastavte v libovolné hospůdce a dejte si něco na zub. Zajisté neuděláte chybu. Montmartr je kvalitní kuchyní vyhlášený. 
 Když jsme tedy došli k Moulin Rouge a vyfotili si známý kabaret s větrným mlýnem v průčelí, byl čas vydat se pomalu na letiště. Prošli jsme si bulvár Clichy k zastávce podzemky Pigalle. Ano, je to ta známá vykřičená čtvrť plná podniků a obchodů pro dospělé. I za starých časů to byla vykřičená čtvrť, která má svého ducha i dnes. 
 Na letiště Orly jsme se vraceli stejnou cestou - metrem na Denfert-Rocherau a pak pohodlně Orlybusem. Existuje více možností, můžete cestovat autobusovou linkou Airfrance, která jezdí kousek od Vítězného oblouku. Je dražší, ale pokud potřebujete jet z druhé strany Paříže, je to rychlejší. 
 Plno památek jsme za ten krátký čas nestihli navštívit. Určitě se vyplatí návštěvu prodloužit, nebo město navštívit vícekrát. Minimálně kvůli výtečnému jídlu, nebo třeba jen kvůli romantickému posezení v kavárničkách. Popíjení vína nebo pastisu a pozorování okolního cvrkotu k Paříži prostě patří.

Novinky

07.11.2017 10:43
 Je to už nějaký ten pátek, co jsem přidal článek o mojich cestách. Nyní se snažím dohnat...

Kontakt

Carl von Stodulky carlvonstodulky@gmail.com